INFO: +420 571 438 074 | obec@liptal.cz
Dnes je úterý 24. května 2022 a svátek má Jana 16°C | Zítra Viola 16°C

Historie

Z historie obce

První písemná zmínka o naší obci pochází z roku 1361. Papežský dvůr tehdy ve francouzském Avignonu jmenoval rozhodčí komisi ve sporu nedalekého vizovického kláštera a pánů ze Šternberka. Mezi jinými se v listině jmenuje i obec Luptal. Jméno Liptál pochází pravděpodobně z německého slova Liebthal či Liebenthal – v překladu „milé údolí“.

Život dávných obyvatel Liptálu můžeme dnes postihnout je velmi přibližně. Obec patřila vsetínskému panství, které bylo od roku 1308 v držení pánů z Kravař. Později přešlo panství a tím také Liptálu do majetků pánů z Cimburka a v roce 1505 pánů z Kunštátu. Z té doby pochází významné nadání, kterého se dostalo poddaným vsetínského panství – svoboda dělání pasek, tj. přeměny lesa na ornou půdu. Z roku 1516 se dochoval údaj o velikosti Liptále, který patřil k největším obcím panství: kromě fojtství zde bylo 25 usedlostí, fojtem byl jistá Václav. Jako součást vsetínského panství, mezi jehož majiteli byl i pozdější významný císařský vojevůdce Albrecht z Valdštejna, je v historických dokladech uváděn Liptál až do poloviny 17. století.

Nejstarším dokumentem archivu obce Liptál je privilegium Albrechta z Valdštejna, vydané 1. ledna 1614. Na pergamenové listině opatřené dvěma přivěšenými pečetěmi se (v současném přepisu) píše:

My Albrecht Václav Eusebius z Valdštejna jeho milosti římského císaře komorník a Lukrécia Valdštejnská rozená Nekšovna z Landeku, páni a držitelé panství vsetínského, lukovského a rymického etc. známo činíme přede všemi, kdežkoli tento list čten aneb čtoucí slyšán bude, zvláště tu, kdež náleží, že poddaným našim ze vsi Liptálu tuto milost činíme: roli, louky a pastviny, kterýchž oni v držení a užívání jsou, jim dědičně dáváme a nijakým způsobem my ani potomkové naši a budoucí páni držitelé panství vsetínského a dědiny Liptálu jim jich odjímati nechcem a nebudem. Toliktéž z šenkův vinných jak obec tak fojta propouštíme, na hony aby nechodili, psův a chrtův nechovali, do mlejna, kde se jim dobře líbí, vozili, hlásati na zámku vsetínském ani nikde jinde aby povinni nebyli od nynějších a budoucích držitelů osvobozeni jsou. Též kdyby se bukva obrodila, tehdy aby v horách k panství vsetínskému přináležejících svině a bravy pásti bez všelijakého ouplatku, a dříví jak k palivu tak k stavení sekati a bráti mohli, jim to dovolujem, čehož jim nikdy od nás ani budoucích pánův a držitelův panství vsetínského a dědiny Liptálu zabraňováno nebude a bejti nemá, poněvadž již nám prvotně za ty všecky věci plat dávají a dávati na časy budoucí mají. A pro lepší toho jistotu pečeti naše vlastní k tomuto listu přivěsiti jsme dali. Jehož jest datum na zámku vsetínském prvního dne januarii léta páně tisícího šestistého štrnáctého. A. z Valdštejna m.p.

Poddaní vsetínského panství se stali hybnou silou tzv. valašských povstání. Nespokojenost Valachů, ale i zrada, které se dopustil Valdštejn na protihabsburském povstání moravských stavů, se staly hlavní příčinou dlouhotrvajících valašských rebelií za třicetileté války. Jejich střediskem se stal Vsetín a okolní obce. Povstalci se nevzdali odporu ani po vypálení Vsetína a popravách v roce 1627. Od roku 1642 stáli po boku švédských vojsk, ale 26. ledna 1644 byli císařským vojskem definitivně poraženi. Na 200 účastníků povstání bylo 15.2.1644 ve Vsetíně popraveno. Tato exekuce proslula jako jedna z nejmasovějších a nejhrůznějších poprav v naší národní historii.

Liptál tehdy stihl osud Vsetína a obcí v širokém okolí: „Ta vesnice jest všecka vypálena a v run obrácena ...“. Výrazným sjednocujícím prvkem povstalců bylo jejich nekatolické náboženství. Význam povstání, sledujícího ušlechtilé cíle svobody svědomí a náboženského vyznání, vysoce ocenil přední činitel pobělohorské emigrace, biskup Jednoty bratrské Jan Ámos Komenský. Uklidnění situace přinesl po dlouhých desetiletích teprve toleranční patent císaře Josefa II. z roku 1781.

Roku 1666 došlo k osamostatnění a vzniku samostatného panství liptálského. Jeho majitelé se poměrně často střídali. Nová vrchnost si přivlastnila fojtství a největší usedlost v obci. Začátkem 18. století výrazně pokročilo budování panství – byly v něm dva dvory s ovčírnami, užitkové a okrasné zahrady, panský mlýn a pila, palírna, hostinec, šenk a pivovar. Šlechtickým sídlem se stal zámek, postavený na místě původního fojtství. V polovině 18. století bylo v Liptále 20 sedláků – gruntovníků, 10 čtvrtláníků, 12 zahradníků a 17 podruhů s robotními povinnostmi vůči vrchnosti. V roce 1930 se stal liptálský velkostatek majetkem hraběte Brandenstein – Zeppelina. V roce 1945 mu byl jako německému státnímu příslušníkovi konfiskován. Od roku 1945 je zámek majetkem obce.

Po roce 1848 se změnil život i v Liptále. Bylo zrušeno poddanství, roboty i církevní desátky, v náboženském smyslu se evangelíci stali rovnoprávnými s katolíky. Postupně se zdokonaloval systém státní správy a samosprávy, základním článkem se stala obec. Liptál se po roce 1850 stal součástí politického okresu Valašské Meziříčí. Roku 1857 bylo v obci celkem 266 domovních čísel a žilo zde 1569 obyvatel. Z toho byla většina (1395) evangelíků a 160 katolíků. Základem obživy tehdejších obyvatel bylo zemědělství a chov skotu a ovcí. Panský velkostatek se orientoval na lesní hospodářství. Mimoto bylo v obci rozšířeno tkalcovství a výroba křiváků (kapesních nožů). Roku 1869 byla v obci zřízena pošta.

Významým jevem bylo vystěhovalectví do Ameriky, zejména po americké občanské válce. I z Liptálu se vystěhovaly za prací a lepším živobytím desítky občanů, emigrace pokračovala i v době 1. světové války . Po vzniku samostatné ČSR se začaly v Liptále rozvíjet živnosti a nové pracovní příležitosti přinesly i průmyslové podniky ve Vsetíně, v Liptále byla do roku 1930 pobočka firma Thonet – Mundus.

Německá okupace zasáhla i do života liptálských občanů. Počátky organizovaného odboje proti okupantům jsou spojeny s organizací Obrana národa. Další odbojovou skupinu organizoval po roce Rudolf Kubáň. V létě 1944 se partyzánská činnost začala rozvíjet i v okolí Liptálu, zejména v oblasti Chlévisek. Na konci války byly v Liptále umístěna jednotka německé policie a vojenská jednotka Vlasovců. Obec byla osvobozena v odpoledních hodinách dne 4. května 1945 jednotkami 1. čs. armádního sboru.

Po válce odešlo z Liptálu 355 občanů v akci osidlování pohraničí. Většina směřovala do okresu Jeseník, nejvíce se jich usadilo v Domašově. Nastala poválečná výstavba a rozvoj obce. Roku 1957 vznikla nová provozovna výrobního družstva Lipta, v roce 1958 bylo založeno Jednotné zemědělské družstvo, mnoho prostředků bylo vloženo do oprav školních budov, byla provedena adaptace hospodářských objektů při zámku, řada občanů našla zaměstnání ve státních lesích. V 60. letech byl budovány skupinové vodovody a obecní vodovod s vodojemem byl dokončen roku 1982. Následovala výstavba požární zbrojnice, kulturního areálu, nových komunikací a byla postavena i moderní 13 třídní základní škola. Rychle se rozvíjela bytová výstavba, modernizací prošel a prochází i stávající bytový fond. Dnešní podoba Liptálu je výsledkem dlouholetého historického vývoje. Zcela určitě však tvář naší obce nejvíce ovlivnil vývoj v posledních čtyřiceti letech.

Podrobně je zpracována historie Liptálu v publikaci "LIPTÁL – kapitoly z historie obce na Valašsku" která je k dispozici na Obecním úřadu Liptál.

Jan Kobzáň (1901 – 1959)

Valašský výtvarný umělec a spisovatel Jan Kobzáň se narodil v Liptále 9. července 1901 Vyrůstal v chudém prostředí těžce pracujících pasekářů a dřevařů, jejichž snad jedinou zábavou byly večerní besedy a vyprávěnky. V nich vynikal lidový písmák staříček Škrabánek. Jeho pohádky, pověsti a dramatické příběhy zbojníků a pytláků zaujaly Kobzáně na celý život. Později sám tato povídání sbíral a publikoval. Vytvořil vlastní hodnotné literární práce - vzpomínky na dětství uložil v knize "U počátku vod". V patnácti letech odchází jako dělník na pilu do Baťových závodů ve Zlíně. Sám Tomáš Baťa byl zaujat chlapcovým nevšedním talentem. A tak kluk z dědiny rázem, bez okolků a příprav, odchází studovat na Uměleckoprůmyslovou školu do Prahy k profesoru J. Bendovi, V. Brunnerovi a F. Kyselovi, později na grafickou speciálku Akademie u prof. M. Švabinského.

Nikdy ale nechtěl být jen propagačním malířem firmy. Svými myšlenkami a srdcem nebyl ve zlínské továrně, ale na Valašsku. Přesto po něm zbyla ve firmě Baťa trvalá památka - je autorem její světoznámé ochranné známky.

Kobzáň se živě zajímal o národopis, začal vytvářet dokumentární studie mizejících tradic. Cenné jsou především krojové, etnografické a typologické studie. Tyto kresby mají i vysokou hodnotu výtvarnou. Později, od konce třicátých let, Kobzáň opouští zásadu věcného zobrazení a reálné studie spojuje s výtvarnou fantazií: vznikají stylizované portréty "horních chlapců" a portášů. V roce 1927 překvapil uměleckou veřejnost malířsky i literárně vyzrálým dílem "O zbojníkoch a o pokladoch", které vyšlo nákladem B. Kočího. Text pověstí doprovázela řada uměleckých dřevorytů, které se staly pro Kobzáně typickými. Lásku k rodnému kraji vyjádřil i v dalších ilustračních cyklech (doprovodil kresbami Pekárkovy "Starozlínské pověsti" z roku 1941, Jégého "Svatopluka" z roku 1928 a epos Josefa Filgase "Miťka z Lužné" z roku 1946). Mistrovství dřevorytu a kresebné linie, robustní, přitom ale plné vzruchu a napětí, nesoucí silný prožitek, z něj činí umělce, který jako ilustrátor dovedl zobrazit živou tradici svého lidu i jeho duchovní podněty a touhy.

Za druhé světové války Kobzáň aktivně pomáhal hnutí odporu a po osvobození svým výtvarným dílem přispěl k apoteóze partyzánského odboje. Poté se plně vrhl do obnovy života ve svobodné republice. Je všude, kde se něco děje: zpočátku mezi partyzány a jako učitel ve Zlíně, pak organizuje poválečnou výstavu Valašsko v práci (1949) a zakládá na Valašsku výrobní družstva uměleckých řemesel, patří k zakladatelům výrobního družstva Lipta v Liptále. Žil na chalupě ve Velkých Karlovicích na Soláni, kde měl svůj ateliér a kde také dne 10. října 1959 zemřel.

Množství Kobzáňových obrazů je uloženo ve sbírkách Okresního vlastivědného muzea ve Vsetíně. V zámeckém parku v Liptále stojí jeho pomník s bustou od akademického sochaře K. Řezníka.

Ke 100. výročí narození vyšla životopisná kniha Lubomír F. Piperek: Jan Kobzáň - valašský malíř, grafik a spisovatel. K dostání na Obecním úřadě Liptál

Z historie škol

Škola již ve středověku bývala zpravidla v místě, kde bylo sídlo duchovní správy. Liptál náležel původně do obvodu fary ve Vsetíně a tam by bylo třeba hledat i sídlo školy. Bylo by možno předpokládat, že děti liptálských evangelíků již na počátku 17. století vyučovali evangeličtí kazatelé, avšak přímé doklady o tom nejsou k dispozici. Ke zřízení školy v Liptále došlo snad v souvislosti s obnovením vlivu katolické duchovní správy v polovině 17. století, zřejmě až po oddělení Liptálu od vsetínského panství v roce 1666. Od té doby můžeme sledovat zajímavý vývoj školství v naší obci:

1. Katolická farní škola

První známý učitel katolické školy - Šebastián Slatinský - se v Liptále připomíná v roce 1673. Stará škola čp.39 byla dřevěná chaloupka o dvou místnostech, v jedné byla školní třída a ve druhé bydlel učitel. V roce 1827 musela být vzhledem ke špatnému stavu zbořena a rok poté byla vystavěna nová budova z tvrdého zdiva. Později byla škola umístěna do bývalé dřevěné myslivny č.p. 117. V roce 1858 navštěvovalo školu 38 dětí, z toho 23 z Liptálu a 15 ze sousední Lhoty. Na základě zákonů o obecné škole byla roku 1872 dosavadní katolická farní škola prohlášena školou veřejnou.

2. Evangelická škola

Dosud známé archivní materiály svědčí o tom, že prvním rektorem evangelické školy v Liptále se stal roku 1784 Michal Vámossy. Chudý evangelický sbor jen s obtížemi udržoval chod školy. V roce 1789 do zdejší školy docházelo z Liptálu, Lhoty a Seninky 267 dětí a škola pro všechny jen stěží dostačovala. V roce 1858 měla škola 268 žáků, z toho jich bylo 190 z Liptálu. V roce 1873 doporučil okresní inspektor členům presbyterstva liptálského evangelického sboru, aby svou školu nechali prohlásit za veřejnou s řadou výhod pro úroveň vzdělání. Členové presbyterstva s tímto návrhem nesouhlasili a tak zůstala evangelická škola soukromou až do roku 1889, kdy z vůle evangelíků zanikla.

3. Soukromá obecná a měšťanská škola při sirotčinci

Roku 1907 byla v Liptále na podnět a s vynaložením velkého úsilí katolického faráře P. Františka Štěpána zahájena stavba sirotčince. Součástí byla i obecná škola, kde se dětem dostávalo náležitého katolického vyučování. Výchovná práce a vyučování bylo svěřeno sestrám III. řádu kláštera sv. Dominika z Řepčína u Olomouce. V prvním školním roce 1907-1908 bylo do školy přijato 58 dětí, z toho 15 sirotků. V roce 1909 získala škola právo veřejnosti, čímž se fakticky vyrovnala škole veřejné. Navíc byla roku 1917 v sirotčinci zřízena soukromá měšťanská škola s právem veřejnosti. V roce 1930 byl postaven jednopatrový dívčí internát P.Marie a roku 1932 internát pro chlapce. V hlavní budově sirotčince byla v té době mateřská škola, trojtřídní obecná a trojtřídní měšťanská škola. V letech 2. světové války byla část sirotčince vyhrazena německým dětem a až do osvobození byl ústav stanovištěm německé policie. 9. říjen 1948 byl černým dnem liptálského sirotčince: jeho soukromá obecná a měšťanská škola byla zrušena a řádovým sestrám zůstala pouze péče o sirotčinec, který byl změněn na dětský domov.

4. Vývoj státního školství v Liptále

V roce 1872 získal Liptál veřejnou obecnou školu (místo dosavadní katolické farní školy). Dne 1.6.1891 začalo kopání základů pro novou budovu trojtřídní veřejné školy a už v příštím roce v ní začalo vyučování. V roce 1908 byly přistavěny další dvě třídy a v roce 1915 třída pátá. V roce 1930 už měla škola 237 žáků a byla rozšířena na šestitřídní. V roce 1945 bylo rozhodnuto o zřízení měšťanské školy pro žáky z Liptálu a ze Lhoty a v září téhož roku bylo zahájeno vyučování v její 3. a 4. třídě. V roce 1948 byly v naší republice zrušeny soukromé školy a i v Liptále začaly všechny děti navštěvovat jednotnou školu, přejmenovanou na Osmiletou střední školu. V letech 1975 - 77 byla ve středu obce postavena moderní školní budova, která prošla a nadále prochází řadou úprav a modernizací, aby naše Základní škola co nejlépe plnila své poslání.

5. Zvláštní škola internátní

V září začala postupná přeměna dětského domova (původně sirotčince) na zvláštní dětský domov pro tehdejší Gottwaldovský kraj. V budově zámku byla pro děti z tohoto domova zřízena zvláštní škola. V roce 1957 byl náhle dětský domov obsazen příslušníky státní bezpečnosti, řádové sestry byly obviněny z trestného činu rozvracení republiky a odsouzeny k několikaletým trestům odnětí svobody. Tomuto represivnímu soudnímu procesu se věnuje publikace "LIPTÁL - kapitoly z historie obce na Valašsku". Po vybudování nové budovy Základní školy se mohla Zvláštní škola internátní přestěhovat ze zámku do vlastní budovy, která byla později důkladně zrenovována. Škola ve zvýšené míře uplatňuje prvky rodinné výchovy. Její pracovníci mají snahu respektováním individuálních zájmů a schopností žáků optimálně zařadit děti do kolektivu a dobře je připravit do budoucího života.

Podrobně je zpracována historie liptálského školství v publikaci "LIPTÁL - kapitoly z historie obce na Valašsku" která je k dispozici na Obecním úřadu Liptál.

Z historie církví

Farní úřad Českobratrské církve evangelické - tel. 571 438 034

I když Toleranční patent císaře Josefa II. z roku 1781 nezavedl náboženskou svobodu, usnadnil výrazně život těch věřících, kteří vyznávali evangelickou víru. Prvním kazatelem liptálského sboru se stal začátkem roku 1782 Ondřej Lačný. Počátky byly skutečně obtížné - bohoslužby se konaly nejprve ve stodole a později v panském seníku. Prvním kostelem se stalo roku 1783 nevelké kamenné stavení kryté šindelem, které prošlo v průběhu dalších let řadou úprav. Současně s kostelíkem byla postavena i fara a následujícího roku také evangelická škola. Když byla roku 1903 při bouři úderem blesku roztržena čelní zeď kostela (je vidět na vedlejším snímku), začaly přípravy ke stavbě nového kostela.

Stavba byla dokončena roku 1907 díky velkému úsilí faráře Bohumila Dobiáše a nezištné pomoci příslušníků liptálského sboru a dalších dárců. Smutný však osud stihl oba kostelní zvony - za 2. světové války byly zabaveny okupačními úřady pro válečnou výrobu. Potkal je osud tisíců jiných zvonů, zničených nacisty. Změna společenských poměrů po roce 1989 se projevila i v životě evangelického sboru. Došlo k modernizaci interiéru kostela, byly provedeny také nutné stavební úpravy v prostorách fary. Sbor chce svým působením i nadále vytrvale a obětavě přispívat k tomu, co slouží dobré budoucnosti všech lidí dobré vůle.

ŘÍMSKOKATOLICKÁ CÍRKEV
Farní úřad Římskokatolické církve

O kostele v Liptále se poprvé hovoří v roce 1625, kdy však kostel náležel protestantům. Římskokatolické bohoslužby zde byly zavedeny r. 1644 po porážce tzv. valašských povstání. Samostatná farnost byla v Liptále zřízena r. 1795, kdy byl ustanoven prvním farářem Ignác Eugen Dvořák. Starý kostel, pamatující ještě činnost evangelických kazatelů za třicetileté války, byl zbořen a 8.7.1798 byl vysvěcen nový kostel sv. Michala Archanděla. Za německé okupace musely být dva ze čtyř historických zvonů odevzdány k přetavení pro válečné účely, krátce po osvobození se je však podařilo objevit a byly vráceny zpět. Původní fara musela roku 1975 ustoupit stavbě nové základní školy a proto byla v blízkosti kostela postavena nová farní budova. Začátkem 90. let proběhly rozsáhlé opravy kostela, které si vyžádaly velkých finančních nákladů, na kterých se podílela i rodina Stommů, posledních majitelů liptálského panství a patronů kostela.

CÍRKEV ADVENTISTŮ

Liptálský sbor církve adventistů sedmého dne vznikl v roce 1942 a roku 1950 si jeho členové svépomocí adaptovali na modlitebnu jednu z místností v domku Urbanových. Od roku 1992 se mohou liptálští adventisté scházet k sobotním bohoslužbám i při jiných příležitostech na obecním úřadě. Celý provoz církve je hrazen z dobrovolných příspěvků věřících. Jádrem bohoslužeb a smyslem činnosti sboru ASD je studium a kázání z Bible.

Podrobně je zpracována církevní historie v publikaci "LIPTÁL - kapitoly z historie obce na Valašsku"

Z historie folkloru

Dějiny udržování a obnovování lidových zvyků a obyčejů, ztvárněných minulými generacemi v písních, tancích a hrách, se datují v Liptále rokem 1930. Tehdy se ve Vsetíně konaly Národopisné slavnosti moravsko - slezské a na nich vystoupila krojovaná skupina z Liptálu se dvěma pásmy se zbojnickou tématikou. Organizace činnosti valašského kroužku se ujal liptálský učitel František Váňa s manželkou Emílií. Vystoupení a nácviky se konaly nárazově při různých příležitostech: dožínky, kácení máje, tradiční valašské bály. Tuto národopisnou činnost přerušila druhá světová válka.

Brzy po osvobození Československa se činnost národopisné skupiny v Liptále obnovila a již roku 1946 její členové vystoupili na 1. mírových dožínkách ve Vsetíně.Podnětem k založení Valašského krúžku jako samostatného spolku byla roku 1947 velmi inspirující národopisná přednáška akademického malíře Jana Kobzáně. Nastalo systematické nacvičování a rozšiřování repertoáru. Soubor byl roku 1951 začleněn do závodního klubu výrobního družstva Lipta, získal pro svou činnost finanční prostředky, nové kroje i hudební nástroje pro vlastní cimbálovou muziku.

Během půlstoleté historie absolvovali členové Valašského souboru písní a tanců LIPTA Liptál nesčíslné množství vystoupení v obci, v blízkém i vzdálenějším okolí, na folklorních festivalech doma i v zahraničí, při mnoha zahraničních zájezdech. V roce 1970 byl v zámeckém parku odhalen pomník Janu Kobzáňovi, jednomu ze zakladatelů souboru. Při této příležitosti se představil liptálským občanům soubor LIPTA novým programem a tím byla založena tradice každoročních Liptálských slavností. Od roku 1978 se Liptálské slavnosti konají s mezinárodní účastí. Účast zahraničních souborů, vysoká náročnost přípravy hlavních programů a v neposlední řadě prostředí přírodního kulturního areálu vtiskly Liptálským slavnostem festivalovou atmosféru, která přitahuje milovníky folklóru ze širokého okolí.

Hluboké kořeny folklóru v Liptále se projevily i při vzniku skupiny, vychovávající malé tanečníky a tanečnice. Roku 1973 vznikl dětský soubor MALÁ LIPTA, který měl první veřejné vystoupení v nových krojích dne 18. dubna 1975 a v témže roce i na Liptálských slavnostech. Malá Lipta se pravidelně účastní soutěžních přehlídek, děti na nich získaly řadu ocenění a hlubokých zážitků. Významným mezníkem v postavení Malé Lipty bylo v roce 1988 rozhodnutí o pravidelném pořádání Dětských folklórních dnů.

Ve vedení liptálských folklórních souborů byli:
František Váňa 1930 - 1940
Emílie Váňová 1930 - 1940 1961 - 1966
Jan Kobzáň 1955 - 1958
Karel Pecha 1955 - 1958
Stanisl. Špačková 1958 - 1961
Karel Mrlina 1956 - 1958 1966 - 1970
Radomír Sousedík 1970 - 1986
Ing. Lad. Michálek 1986 - dosud

Z historie spolků

Myslivecké sdružení

Rozhodnutím Okresního úřadu Vsetín byla v obci Liptál dne 26.2.1993 uznána honitba s názvem Honební společenstvo Liptál o výměře 1635 ha, kterou vlastník honitby pronajímá Mysliveckému sdružení Liptál - Brdisko. Pro společenské potřeby Mysliveckého sdružení je využívána chata, postavená v anglické zahradě Pod smrkem. Hlavní zvěří v honitbě je srnčí zvěř.

Český červený kříž

Místní organizace ČSČK byla v naší obci založena v roce 1955. Členové se kromě zdravotnické činnosti včetně dárcovství krve vždy aktivně podíleli také na společenském a kulturním životě obce, pořádali taneční zábavy, turistické zájezdy, pracují se školní mládeží. Pomáhali také při zlepšování zdravotní péče a při budování zdravotního střediska v Liptále.

Ovocnářsko-zahrádkářský svaz

Místní organizace Československého ovocnářsko - zahrádkářského svazu byla založena roku 1965. Hlavní nápní činnosti bylo zajišťování sadbového materiálu, hnojiv a dalšch zahrádkářských potřeb. Zahrádkáři se podíleli také na úpravě veřejných prostranství a organizovali také poznávací zájezdy. V současné době se činnost organizace soustřeďuje na pořádání výstav obrazů, šperků a jiných uměleckých předmětů.

Sbor dobrovolných hasičů

radice Sboru dobrovolných hasičů začala v naší obci již v roce 1905. Ochrana proti požárům však byla organizována majitelem liptálského panství mnohem dříve, hasičský sbor měla i místní pobočka firmy Thonet. SDH patřil od samého začátku k všestranně nejaktivnějším organizacím. V roce 1967 byla předána do užívání nová hasičská zbrojnice, na jejíž stavbě odpracovali místní občané přes 15000 brigádnických hodin. SDH pořádá každoročně vlastní požární soutěž, které se účastní družstva z celé Moravy.

Sdružení technických sportů a činností

Předchůdcem této organizace byl od roku 1946 Svaz brannosti a později Svaz pro spolupráci s armádou (Svazarm). Aktivity se zaměřovaly na výcvik branců, organizování branných soutěží, pracoval klub střelecký kroužek a radioamatérský. Na základní škole úspěšně pracoval klub leteckomodelářský. Vznikla nová klubovna a výcviková zařízení. Řady úspěchů dosáhli také naši motokrosoví závodníci. V roce 1991 se stalo nástupnickou organizací Sdružení technických sportů a činností, které sdružuje v uvedených oblastech zájemce o aktivní využití volného času.

Tělovýchovná jednota Lipta

Organizovaná tělovýchova vznikla v Liptále roku 1914, kdy byla založena tělocvičná jednota Sokol. V roce 1967 došlo k organizační změně, TJ Sokol vznikla Tělovýchovná jednota Lipta. Její členové vždy vyvíjeli bohatou tělovýchovnou, společenskou i kulturní činnost. V obci byla vybudována řada sportovních zařízení. Sportovní aktivity se zaměřují především na kopanou, turistiku, základní rekreační tělovýchovu, úspěch zaznamenávají i členové šachového kroužku.

Podrobně je popsána činnost spolků a sdružení v publikaci "LIPTÁL - kapitoly z historie obce na Valašsku" která je k dispozici na Obecním úřadu Liptál.

Sledujte nás i na sociálních sítích