Liptál

Během druhé světové války patřil Liptál k důležitým centrům protifašistického odboje. Naštěstí se obci vyhnuly velké trestné výpravy, které vypálily nedaleký Prlov, Juříčkův mlýn či Vařákovy paseky, ale partyzáni byli se zdejšími obyvateli v trvalém kontaktu. Od roku 1942 v Liptálu působila odbojová skupina mládeže Comandos pod vedením Stanislava Miky. Od šíření protiněmeckých letáků a ukrývání osob stíhaných nacistickými úřady přešla ke shromažďování zbraní a ukrývání uprchlíků – sovětských válečných zajatců. Nakonec se zapojila do 1. čs. partyzánské brigády Jana Žižky.

Skutečná partyzánská činnost se v okolí Liptálu začala rozvíjet v létě 1944, zejména v oblasti Chlévisek. O rozsahu zapojení místních obyvatel do odboje svědčí údaj z domovních prohlídek po atentátu na říšského protektora R. Heydricha, kdy bylo v Liptálu zjištěno 64 nepřihlášených osob (!). Ne nadarmo jsou v obci hned tři pomníky upomínající na zabité partyzány Jaroslava Daňu a Miroslava Cedidlu, majora RA Bronislava Bašinského a také pamětní deska partyzánského odboje na bývalé hájence.

Na okolních pasekách a v lesích se odehrává literární „kronika“ protifašistického odboje Na srnčích nohách, kterou napsal Oldřich Šuleř. S partyzány aktivně spolupracoval také liptálský výtvarník Jan Kobzáň, kterému je tato naučná stezka věnována (více o něm na tabuli č. 3). V té době přechodně bydlel v otcově domě v blízké Jasenné a získával pro odbojáře šaty, jídlo i další potřebné věci. Strávil hodně času i na štábech, kde kreslil portréty partyzánů a skici z jejich každodenního života. Po válce se partyzánské tematice dále věnoval a svým výtvarným dílem přispěl k apoteóze partyzánského odboje, kterou dnes již vnímáme spíše sporně.